Podpatky

No, psala jsem už o vhodné výšce podpatků a chtěla bych se zmínit i o chůzi na nich. Určitě jste si všimly dnešních mladých dívek, (nebudu komentovat současný jejich trend oblékání, který je zřejmě ve stylu - ČÍM ODPUZUJÍCÍ, TÍM MODERNĚJŠÍ), které ač kráčející v teniskách, jejich chůze podobající se postaršímu zaměstnanci JZD v důchodu, hledajícího houby. Kymácivá chůze a co krok, to čtyři brázdy, to opravdu patří na pole, ne k mladé dívce, která chce zaujmout muže svých snů ( ovšem tím správným způsobem). Základem jsou boty vhodného tvaru, výšky podpatku a patřičné velikosti. Na nesmysly s menším číslem bot na podpatku, už teď zapomeňte, je to hloupost, která navíc ničí prsty, tvoří puchýře a na ladnosti pohybu nedodá a už vůbec ne na sebejistotě. Důležité je držení těla. Lze natrénovat s knihami na hlavě. Takže, rovná záda, ramena poněkud (přirozeně) vzad a dívat se zpříma vpřed - ne na špičky bot. Nejlépe, když se postavíte před vysoké zrcadlo a díváte se na sebe. Stoupněte si tak, abyste měla kotníky u sebe, aby se lehce dotýkaly a vykročte. Krok by měl být dlouhý nanejvýš tak, aby se rovnal maximálně dvěma vašim délkám chodidla, ideální je vaše stopa a půl. Pokládejte nohu v celé ploše chodidla na zem se špičkami bot od sebe, mírně, ne jako lachtan. Tzv. chůze pata špička, je pro pohyb ve sportovní či vycházkové obuvi bez podpatku, navíc při takovéto chůzi vyvikláte podpatky a boty můžete brzy odepsat ze stavu v botníku. Nohy klaďte před sebe, jako byste šla po čáře. Tělo musí být zpevněno, ale ne strnulé, trochu uvolněte boky, které se při pohybu na podpatcích samy začnou “vlnit”, což je naprosto v pořádku. Jděte směrem k zrcadlu nebo ke zdi na protější straně pokoje či místnosti a tam se zastavte, proveďte otočku. Tu uděláte na jedné noze při lehkém přizvednutí paty, tak aby se podpatek nedotýkal podlahy.

• Otočka vpravo - před posledním krokem při otočce čelem vzad, pravou nohou nedošlapujte patou na zem, levou nohu položíme kousek před pravou, také na špičku a otočením na pravé noze se otočte vpravo, levou zvedněte a udělejte krok opačným směrem než jste původně šly. Zní to poněkud složitě, ale je to jednoduché a vlastně to vychází z fyziologie normálního pohybu s tím rozdílem, že máte paty o nějaký ten centimetr výš než obvykle. Pokud při tomto budete mít knihy na hlavě a spadnou vám, nevadí, zkuste to znovu. Choďte zprvu pomalu a opatrně, protože rychlým pohybem nic nezískáte. Až získáte určitou jistotu a rutinu, zkuste jít na procházku ven, vezměte si s sebou partnera, to pro pro případnou oporu, do kabelky tenisky, to pro případ, že by jste měla pocit, že už nedojdete zpátky domů. Jinak, opravdu nejlepší trénink je chození na podpatcích je doma, třeba úklidu, vaření atp. Když budete mýt okna, zujte si lodičky, hrozí nebezpečí pádu z okna ven!!
• Otočka vlevo - úplně to samé, jen opačně.
• Chůze do schodů - je snazší než ze schodů dolů. Do schodů jděte tak, aby jste našlapovaly na špičky, podpatky musí být mimo plochu shodu, takže vlastně, jako byste našlapovaly jen na polovinu chodidla.
• Chůze ze schodů - pomalu , držet se zábradlí nebo partnera či se opírat rukou o zeď. Ze schodů se jde mnohem lépe, jdete-li “bokem” musíte pokládat chodidlo celou plochou na schody.
• Chůze venku skýtá mnoho pastí na tenoučké jehlové podpatky v podobě různých roštů, děrovaných rohoží v hyper a super marketech, kanálů, kočičích hlav a jiných dlažeb. Hrozí v lepším případě zlomení nebo ztráta podpatku, o tom horším snad psát ani nebudu. Při pohybu na takovém terénu, našlapujte na špičky, jinak při špatném došlápnutí na dlažební kostku ztratíte rovnováhu a podvrtnutí kotníku je tu hned. Já jsem zatím tento problém neměla a to nosím podpatky už téměř patnáct let, zhruba 18 hodin denně, v létě i v zimě. Ještě snad jednu připomínku, pokud si nejste úplně jisté, noste ze začátku podpatky nižší a nebo boty na vysokém klínu, těm nevadí mřížky kanálů ani rohože.